2 Corinthians 10
1 Já sám pak, Pavel, napomínám vás skrze tichost a mírnost Kristovu, já, který jsa přítomen, jsem pokorný mezi vámi, jsa však vzdálen, odvažuji se na vás.
2 Prosím však (vás), abych až budu přítomen (u vás), nemusil odvážiti s tou důvěrou, s kterou, jak se myslí o mně, osměluji se proti jistým lidem, kteří se o nás domnívají, že žijeme podle těla.
3 Neboť ačkoli žijeme v těle, nežijeme podle těla.
4 Vždyť zbroj našeho bojováni není tělesná, nýbrž mocná pro Boha ke zboření hradeb,
5 ježto my boříme myšlenky (mudrácké) a všecku vyvýšeninu, která se povyšuje proti poznání Božímu, a jímáme všelikou mysl v poslušenství Kristovo
6 a jsme hotovi potrestati každou neposlušnost, až se naplní poslušnost vaše.
7 Na to hleďte, co jest před očima. Důvěřuje-li si někdo, že jest Kristův, suď opět u sebe, že tak, jako on jest Kristův, jsme i my.
8 Neboť bych se i něco více pochlubil mocí naší, kterou Pán dal nám ke vzdělání a nikoli ke zkáze vaší, nebudu zahanben.
9 Aby se (však) nezdálo, že vás straším skrze listy - říkají totiž:
10 „Listy jsou závažné a mocné, ale přítomnost osobní jest slabá a řeč nicotná“ -
11 takový (člověk) pomysli, že jakými jsme ve slově skrze listy, jsouce nepřítomni, takovými jsme též ve skutku, jsouce přítomni.
12 Neboť se neosmělujeme rovnati se neb přirovnávati se k jistým lidem (z těch), kteří sami se doporučují, ale měříce se sami sebou a přirovnávajíce se sami k sobě jsou nesmyslní.
13 My však se nebudeme chlubiti bez míry, nýbrž podle míry pravidla, které Bůh nám přidělil jako míru, totiž abychom přišli až i k vám!
14 Neboť se nenatahujeme přespříliš, jako bychom k vám nedosahovali, vždyť až i k vám jsme přišli s evangeliem Kristovým;
15 nechlubíme se bez míry pracemi cizími, naději však máme, že poroste-li vaše víra, budeme zveličeni mezi vámi podle pravidla našeho přehojně,
16 (tak totiž), že bychom kázali evangelium (také) v krajinách za vámi ležících, a nechlubili se v cizím údělu věcmi (již od jiného) spravenými.
17 Ale kdo se chlubí, v Pánu se chlub,
18 neboť ne ten jest osvědčen, kdo sám se chválí, nýbrž ten, koho Bůh chválí.